Sv. Jindřich
(972 - 1024)

Byl synem bavorského vévody Jindřicha Krátkého a Gisely, princezny burgundské. Narodil se 6. května 972 na hradě nad Dunajem u dnešního Bad Abbach, jižně od Řezna. V roce jeho narození nastoupil na biskupský stolec v Řezně sv. Wolfgang, který se stal Jindřichovým vychovatelem. Když dosáhl mladý vévoda 22 let, sv. Wolfgang zemřel a krátce na to i Jindřichův otec. Jindřich se stal bavorským vévodou. Po šesti letech zemřel císař, 21letý Ota III., a Jindřich byl v Mohuči roku 1002 zvolen německým králem a v Cáchách korunován.

Brzy po své korunovaci musel Jindřich čelit nepřátelství svého bratra Bruna a markraběte Jindřicha ze Schweinfurtu. Když se spory o državy urovnaly a Bruno vstoupil do kláštera, vzplanulo povstání v Itálii, kde lombardští velmoži zvolili králem markraběte Harduina. Roku 1004 musel Jindřich v Lombardii vojensky zasáhnout a po svém vítězství byl za účasti kolínského arcibiskupa sv. Heriberta v Pavii korunován na krále Itálie.

Mírumilovný král Jindřich II. Musel několikrát ve svém životě čelit vzpourám a válčit proti sousedním zemím. Nejvíce zasáhl vinou nesvorných Přemyslovců, kdy dal Boleslav III. Ryšavý zmrzačit svého bratra Jaromíra. Ten s bratrem Oldřichem našel azyl na bavorském dvoře krále Jindřicha II. Mezitím byl Boleslav III. sesazen a český trůn převzal polský kníže Vladivoj. Jeho dohoda s králem Jindřichem znamenala, že Čechy se staly součástí říše a připadly Vladivojovi lénem. Avšak Vladivoj již roku 1003 zemřel a Oldřich s Jaromírem se vrátili do Prahy. Netrvalo dlouho a polský kníže Boleslav Chrabrý přinutil Čechy, aby Boleslava III. Ryšavého opět přijali za knížete. Vzápětí dal Ryšavce oslepit a sám se prohlásil za českého knížete. Jindřich II. Protestoval a vyhlásil Polsku a Boleslavu Chrabrému válku. Roku 1004 vniklo Jindřichovo vojsko společně s Oldřichem a Jaromírem a po útěku Boleslava Chrabrého byl Jaromír ustanoven za českého knížete. Na svátek Narození Panny Marie byl slaven vjezd krále Jindřicha II. do Prahy. V chrámu sv. Jiří udělil král Jaromírovi Čechy v léno. České vojsko pak pomáhalo Jindřichovi v boji proti Boleslavu Chrabrému. V roce 1012 svrhl Oldřich svého bratra Jaromíra a sám se stal českým knížetem. Jindřich II. se pak za nového politického seskupení v roce 1018 s Boleslavem Chrabrým usmířil.

Po opětovném uchvácení moci Harduinem v Itálii volal papež Benedikt VIII. krále Jindřicha II. na pomoc. Jeho vojska roku 1013 přemohla Lombardii a Jindřich II. za velké slávy vjel 14. února do Říma, kde byl spolu s Kunhutou papežem Benediktem VIII. korunován
na římského císaře. Po uspořádání poměrů v Itálii se vrátil do Německa a roku 1018 získal od bezdětného krále Rudolfa III. také království burgundské. V té době Jindřich II. trvale sídlil v Bamberku, jehož biskupství podřídil přímo papežovi. Nechal postavit chrámy Sv. Michala a Štěpána v Bamberku, dále významné chrámy v Naumburgu, Hildesheimu, Merseburgu, Paderbornu, Štrasburku a Basileji a mnoho klášterů. Roku 1019 přijel
do Bamberku papež Benedikt VIII. a vysvětil novou katedrálu. Zároveň požádal Jindřicha II., aby vyslal vojsko proti vzpouře Řeků, ohrožující Řím. V roce 1020 se konala třetí vojenská výprava Jindřichova, jejímž výsledkem bylo poražení Řeků v Neapoli, Salernu
a Apulii. Na zpáteční cestě, po zastávce v klášteře Monte Cassino, onemocněl císař zimnicí, která ho sužovala po celé dva roky, a 13. července 1024 na svém statku v Grone
u Göttingenu zemřel. Jeho ostatky jsou uloženy v banberské katedrále. Svatořečen byl
v roce 1146.

Nahoru
ZPĚT